Katalog vzorů kladení zámkové dlažby

Nejrychlejší vazba, jaká existuje. Klade se z jedné řady, kus po kuse, bez otáčení a bez počítání, takže na ní uděláš za den nejvíc metrů. Řeže se jen u dvou okrajů a odřezek z jedné strany často dosedne na protilehlé.

Slabinou jsou průběžné spáry v jednom směru. Pod brzdícím kolem se taková řada začne posouvat, protože jí nic nebrání. Na chodníku a terase to nevadí, na sjezdu ano.

Dva kusy nad sebou tvoří blok a bloky se střídají o půl dílce. Průběžná spára se tím přeruší každou druhou řadu, takže plocha unese citelně víc než řádková vazba, a na kladení je pořád rychlá.

Je to rozumný kompromis pro dvůr, kde občas stojí auto, ale nechce se ti platit za řezy rybiny. Na plochu, po které se denně couvá a brzdí, to ale nestačí.

Kusy stojí na výšku v zarovnaných sloupcích a spáry probíhají v obou směrech naráz. Jako plošná vazba je to nejslabší, co se dá položit — každý dílec drží jen třením o sousedy a nic mu nebrání v pohybu.

Smysl má jako lemovací řada kolem plochy, na oddělení dvou vzorů nebo jako úzký dekorativní pás. Tehdy plní úlohu, na kterou se hodí: opticky ukončit plochu.

Rybina zarovnaná s hranou plochy. Každý kus je zaklíněný mezi sousedy ve dvou směrech a žádná spára neproběhne rovně přes plochu, takže zatížení z kola se rozvede do okolí místo toho, aby posunulo celou řadu.

Oproti pětačtyřicítce se klade rychleji a řeže míň, protože řady jsou rovnoběžné s okrajem. Za to platíš tím, že při brzdění směřují některé řady po směru jízdy.

Totéž propletení, jen natočené o pětačtyřicet stupňů vůči hraně. Ani jedna řada nesměřuje tam, kam tlačí kolo při brzdění, a to je důvod, proč se na sjezd doporučuje právě tahle verze a ne devadesátka.

Zaplatíš za to šikmými řezy po celém obvodu plochy. Každý takový řez je pomalejší, hlučnější a nechá odřezek, který se už většinou nikam nehodí.

Řádková vazba otočená o pětačtyřicet stupňů. Úzkou plochu opticky rozšíří a odvede oko od toho, že je dlouhá a tenká, což je na chodbovitých dvorech jediný levný trik, který funguje.

Nosnost zůstává stejná jako u řádkové vazby, protože průběžné spáry nezmizely, jen se natočily. Odpad je přitom takový jako u rybiny. Je to tedy volba pro vzhled, ne pro pevnost.

Dvojice kusů se střídají naležato a nastojato jako výplet košíku. Vzor působí klidně a na malé ploše vypadá líp než rybina, která ve stísněném prostoru působí neklidně.

Potřebuje tvarovku v poměru 2:1. Se čtvercovou dlažbou vzor nevznikne a s obdélníkem, kde délka není přesně na dvě šířky plus spáru, se začne po pár řadách rozcházet.

Stejný princip jako u košíkové vazby, jen místo dvojic se střídají čtveřice. Vzor je tím dvakrát větší a na velké ploše je čitelnější; běžná košíková vazba se na třiceti metrech ztrácí do jednolité textury.

Na malém dvoře je to naopak: velký rastr potřebuje odstup, a když ho nemá, plocha působí neklidně. Pod třicet metrů čtverečních sáhni radši po jednoduché košíkové.

Tři kusy vedle sebe tvoří čtverec a sousední čtverce jsou otočené o devadesát stupňů. Výsledek připomíná dřevěnou parketu a na vstupní ploše před domem vypadá cíleněji než řádková vazba.

Vyžaduje poměr 3:1, tedy například 300×100 mm. To je užší formát, než se běžně skladuje, takže si ho ověř u prodejce dřív, než vzor slíbíš zákazníkovi.

Modul ze tří velikostí, které se střídají tak, aby v ploše nevznikla dlouhá průběžná spára. Působí přirozeně a na velké ploše nemá ten opakující se rastr, který řádkovou vazbu po pár metrech prozradí.

Kupuje se v paletě s pevným poměrem kusů. Právě proto se u něj počítá jinak než u jednorozměrné dlažby: neobjednáváš metry, ale celé vrstvy palety, a tvar, kterého je potřeba nejvíc, určí, kolik palet přijede. Ostatních dvou velikostí ti tím pádem zbude.

Víc rozměrů v pásech, ale bez pevného modulu. Máš volnější ruku než u římské vazby a plochu umíš rozehrát podle toho, co je na skladě, což se hodí hlavně při dokládání nebo při práci se zbytky z jiné zakázky.

Za volnost platíš tím, že poměr jednotlivých velikostí si musíš uhlídat sám. Bez palety, která ho drží, se snadno stane, že jeden rozměr utratíš v polovině plochy a zbytek dokládáš tím, co zůstalo.

Nepravidelné kusy bez řad a bez opakování. Používá se u štípaného přírodního kamene a všude tam, kde má chodník působit, že tam byl vždycky. Spáry jsou širší a nikde neproběhnou rovně.

Je to nejpomalejší skladba z celého katalogu, protože každý kus je potřeba přiložit, otočit a často i doříznout. Počítej s rezervou vyšší než osm procent, které má kalkulačka přednastavené.

Zvlněné jsou všechny čtyři hrany, dlouhá nese tři vlny a krátká jednu. Sousední kusy do sebe zapadnou a zaklíní se ve všech směrech, takže plocha drží tvar i tam, kde je okraj slabší nebo kde obrubník úplně chybí.

Zlom hrany bývá oblý nebo ostrý pod pětačtyřiceti stupni. Je to věc výrobce a vzhledu, ne únosnosti: obálka kusu je u obou stejná, takže se nemění ani rastr, ani počet kusů na metr čtvereční. V našem editoru se to přepíná jedním polem.

Řady se převazují o třetinu kusu, ne o polovinu: převaz musí být násobkem rozestupu vln, jinak by vlna jedné řady narazila do vlny druhé. Klade se jednoduše, protože tvar si polohu vynutí sám. Za to se hůř řeže — každý řez protne vlnu a hrana pak nedosedne k sousedovi tak čistě jako celý kus.

Oblouky zapuštěné do sebe, klasika z drobné kostky. Vějíře se neukládají vedle sebe na doraz, ale zapouštějí se jeden do druhého jako šupiny, jinak by mezi oblouky zůstaly klínové mezery.

Na zatížení je to výborný vzor, protože oblouk rozvede tlak do stran. Je to ale ruční práce pro zkušeného dlaždiče a s řádkovou vazbou se v čase ani v ceně nedá porovnávat.

Soustředné prstence kolem jednoho středu. Většina výrobců ho prodává jako hotovou sadu s přesně nařezanými klíny, takže samotný kruh položíš bez řezání.

Řezání tě dožene kolem něj. Kruh je potřeba napojit na plochu, která je pravoúhlá, a to je po celém obvodu kruhu řada šikmých řezů. Pokud to jde, obtáhni ho řadou nastojato — přechod bude čistší a řezů míň.

Řady vybíhají z jednoho bodu a s rostoucí vzdáleností se rozšiřují. Je to jediný vzor, který dokáže čistě vyřešit plochu, co se směrem od domu nálevkovitě rozšiřuje, aniž by po stranách vznikly dlouhé klínové řezy.

Vyžaduje si to promyslet dopředu: bod, ze kterého řady vycházejí, určí vzhled celé plochy a po položení se už nedá posunout. Nakresli si to dřív, než položíš první kus.